Dolina byla 1,2 km dlouhá, úzká vesnice na hřebenu Krušných hor, vzdálená 1 km na jih od Přísečnice a 12,2 km ZSZ od Kadaně. Ležela přibližně v polovině cesty mezi Přísečnicí a nádražím v Měděnci. Domky Doliny stály po obou stranách silnice a patřily k nim také 2 strážní domky č. p. 107 a 108 na trati Chomutov - Vejprty, které stály již těsně u vedlejší Kotliny. Součástí Doliny bylo i blízké Mezilesí.
Nadmořská výška Doliny se pohybovala mezi 740 - 770 m a první zpráva o její existenci je z roku 1431 ve smlouvě, kterou si bratranci Aleš a Vilém ze Šumburku rozdělili perštejnské panství. Nazývala se tehdy Thierlsdorff. Získal ji Aleš a již roku 1352 je tam uváděn hamr a šmelcovna v místech pozdějšího č. p. 1. Když Aleš roku 1446 prodával Lobkovicům část tzv. velkostatku Přísečnice, byla ve smlouvě uvedena také 1/2 vsi Thierlsdorffu.
Soupis poddaných na panství Přísečnice uvádí roku 1553 v Dolině 24 usedlých, vlastnících dům a pozemek - to znamená, že tam bylo přibližně 5x více poddaných. Poblíž pozdějšího č. p. 36 stávala tehdy měděná huť. V blízkosti Doliny, směrem k Mezilesí, byla řada dolů - hlavně na stříbro. Dolovalo se ale také v Mezilesí a na hranicích s Rusovou. Poměrně vysokou úroveň zdejšího dolování přerušila až 30-letá válka, při které byly doly zatopeny a trvalo dlouho, než mohla být těžba znovu obnovena.
Pár let po válce zde opět žilo 24 chalupníků, z nichž 1 byl kovářem v hutích, druhý dělal šindely a 2 formanili - jeden z nich také šenkoval. Kromě nich ještě žili ve vsi 2 tzv. zahradníci a bylo tam poměrně hodně dobytka. To potvrzovala i Berní rula roku 1654, které také říkala, že ves „dobytkem stojí a pro obilí do kraje sem tam s potahy i trakaři jezdí a v tom handlují".
Zájem o stříbrné doly se zde oživil až začátkem 18. století, kdy hospodářská situace umožnila nákladnější podnikání a odvodnění zatopených dolů. U Doliny šlo např. o důl Marie Kirchenbau. který byl velmi výnosný, ale i on koncem 18. století provoz ukončil.
Po celá staletí patřila Dolina k velkostatku Přísečnice a s ním také střídala své pány. Obyvatelé byli z počátku hlavně horníci. Zdejší krajina se pro krátkou vegetační dobu k zemědělství příliš nehodila, proto se po skončení dolování obyvatelé začali zabývat paličkováním krajek, domáckou výrobou pozamentů (zdobnického zboží), pleteného zboží a rukavic, podomním obchodem a povoznictvím. Zdejší formani jezdili hlavně mezi Lipskem a Prahou a vozili obilí, sůl, dřevo atp. Po otevření železnice v roce 1872 však už povoznictví výnosné nebylo. Nejen z Přísečnice, ale i z Doliny odcházelo do světa hodně muzikantů. Nejdříve chodili pěšky do Alpských zemí a k Jadranu, pozdější větší kapely jezdily dále, mnohdy až do Orientu. Jan Pöschl z Doliny se dostal až do Buenos Aires.
Události válek 18. a 19. století se nevyhnuly ani Dolině, nejhůře ale byla postižena roku 1813, kdy tudy táhly mohutné armády proti Napoleonovi. Roku 1850 se Dolina stala samostatnou obcí s osadou Mezilesí a poměry se zde začaly lepšit. Přibývalo obyvatel i domů, roku 1876 byla postavena nová škola, v letech 1893 - 1894 chudobinec, roku 1895 byl vysvěcen nový hřbitov, do barokní kaple sv. Františka Serafinského z roku 1764, stojící u školy, obstarala obec nové varhany a později i nové hodiny. Od roku 1899 měla ves již svůj vlastní poštovní úřad. Vodovod byl vybudován roku 1906 a roku 1908 byla na Přísečnickém potoku vybudována malá údolní přehrada. Její hráz byla postavena ze strusek staré tavírny z roku 1622. Vodní družstvo v Dolině zřídilo na této přehrádce i malou elektrárnu, která však byla používána jen k závlahovým účelům. Na podzim roku 1994 bylo zahájeno její vypouštění, protože voda byla kontaminovaná sedimenty těžkých kovů přitékajících do nádrže z bývalých Rudných dolů v Měděnci.
V únoru 1907 byla v Dolině otevřena škola pro výuku paličkování krajek. Ve školním roce 1912 -1913 ji např. navštěvovalo 96 žaček. V Dolině byla také zemědělská pokračovací škola, odbočka zemědělsko-lesnického svazu pro soudní okresy Přísečnice a Vejprty, vzájemná pojišťovna koní, družstvo řemeslníků pro obce Dolina a Kotlina, spolková spořitelna pro stejné obce a vzájemný pojišťovací spolek proti požárům. V roce 1914 zde bylo 5 hostinců, 13 různých obchodů, 2 řezníci, výrobna stávkového zboží, obchod se dřevem, stavitel, stolař, 4 ševci, krejčí, kovář, pekař, holič, porodní bába, 3 obchodníci s pozamenty, lis krajkami a 1 s dobytkem.
Po 1. světové válce začal počet obyvatel klesat, i když se tu začali objevovat i Češi - v roce 1930 jich tu žilo 13. V roce 1927 byla v Dolině otevřena i česká škola. Odsun německého obyvatelstva po 2. světové válce obec téměř vylidnil, nových obyvatel bylo málo a jejich život zde nebyl lehký. Začátkem 50. let trpěla vesnice nedostatkem pitné vody a množily se stížnosti na kvalitu elektrického osvětlení. Začátkem 50. let došlo také k demolicím neobydlených domů.
Obyvatel v celé této oblasti ubývalo, proto byla roku 1950 připojena k Dolině také Kotlina s Venkovem a roku 1960 se všechny tyto vesnice připojily k Přísečnici. V důsledku výstavby vodní nádrže zanikla celá Přísečnice a i když domky Doliny a Kotliny nestály v zátopové oblasti, jen v 1. ochranném pásmu nádrže na pitnou vodu, musely být odstraněny. Z Doliny zůstal stát jen pomník 65 obětem 1. světové války, renovovaný v září 1995 a z Kotliny několik domů a kostel. Území Doliny bylo připojeno ke Kryštofovým Hamrům, Kotliny k Měděnci. Úředně byla Dolina zrušena k 1. 1. 1979.
