KOKRHÁČ II.

Sobotní odpoledne stalo se, že vrchol byl konečně dobyt. Počasí přálo, nálada jen kvetla a Prunéřovský potok si mlel to své. Bylo nás pět, kteří se rozhodli vyrazit a pokořit skalnatý hřbet zvaný Kokrháč. Prosím neděste se hned na začátku, když píšu bylo nás pět co vyrazili. Pravda je taková, že se nás i pět také vrátilo a to ještě bez větších šrámů. Opravdu se ten den vydařil.

Cesta začala trošku netradičně, menším zpožděním, ale zato dobrou satisfakcí v podobě polárkového dortu, který jsme vesele snědli cestou k Prunéřovskému údolí. Tam nás už čekaly lesní stezky místy zarostlé až do pasu. Úzká cestička lemována celou dobu potokem nás dovedla k poldru. Pro ty, kteří nevědí co polder znamená je tu menší vysvětlení. Poldrem se rozumí suchá nádrž, která zadržuje velkou vodu. V poldru se transformuje povodňová vlna, která pak působí menší či žádné škody. V poldru také sedimentují erodované částice a vodní nádrže níže na toku se tak chrání před zanášením. Plocha poldru je zemědělsky obdělávána, zpravidla jako trvalý travní porost.

Odtud jsme se stočili kolmo vzhůru až k samému začátku kohoutího hřebeně. Střídavě po skále a částečně i okolo jsme dospěli prvního hřebínku.

Je to místo, kde jsem byl minulý týden v neděli a musel se vrátit, protože nás tlačil čas a Demi se fakt na lezení necejtila. Dlouho jsme se tu nezdržovali, byli jsme hnáni úspěchem dobití vrcholu. Opět již známou metodou skalních i okolitých stezek jsme dobývali jeden křebínek za druhým až jsme konečně stanuli na tom nejvyšším. Řeknu vám, opět jsem zavzpomínal na poslední Roháče na Slovensku, kdy za den pokoříte několik dvoutisícovek aniž by jste slezli dolů do údolí. Byl zde nádherný výhled do celého Prunéřovského údolí, jak dokládají přiložené fotografie.



Pokaždé, když stojím na vrcholu je to stejné. Koukáte se dolu a máte úžasnej pocit. Veškeré starosti zůstali dole, najednou se zdají být banální až nepatrné. Co víc dodat, dolů se nám moc nechtělo. Výhled byl díky počasí znamenitý. Vrcholky Českého středohoří, jak na dlani a Krušné hory se na nás řehtali svou typickou úchvatností. Chystám se tam v nejbližší době vrátit, zjistil jsem, že v celém údolí je mnoho dalších skalních útvarů, které se třásly na to, aby je někdo v blízké době pokořil. Tak „Vzhůru do hor“

Prosím nevhazujte letáky......děkuji!

Vážení přátelé a kamarádi.

Posílám tento vzkaz všem těm, kteří mají na svých schránkách napsáno „Prosím nevhazujte letáky“. Společnosti, které mají za úkol toto periodikum rozšířit mezi komerčně smýšlející lid, narážejí na tvrdý odpor všech nás co si nepřejeme nechat si zahlcovat naše poštovní schránky. Bohužel odpovědnost těchto distribučních společností za informování širokých mas lidí je vysoká a tak se mnohdy uchylují k méně tradičnímu, avšak velice účinnému způsobu reklamy. Příkladně již dnes vím, kterou společnost se v blízké době budu velice zdráhat navštívit, i když jejich nabídka bude sebelepší.

Tento úžasný pohled se mi naskytnul v neděli v osm hodin ráno, kdy jsem se vracel domů z víkendového výletu. No posuďte sami toto úchvatné dílo jednoho marketingového tahu.