VZHŮRU DO HOR

Do konce roku nám zbývá ještě nějakých 320 dnů a venku za okny mě za okny škádlí sluníčko svými paprsky. Kdo je dneska nahoře v horách, tak určitě neprohloupí. Silnice jsou, až na pár klasických úseků, bez problémů sjízdné. To tady dole za okny se hnědá tráva a blýská sůl na asfaltu. Nevím, jakej trouba ji tam nasypal, ale zřejmě lze dle toho předpokládat prudké sněžení tady v nížinách.

Jak krásně by nám v uších zněla slova, „tak jsem se sem do údolí na vás na chvilku přijel podívat, jakej tady máte sajrajt a pak zase pádím zpět na ty naše bílý pláně v horách“. Život v horách je tvrdej, ale mnohdy dokáže přinášet příjemné zážitky z pohledu kolem sebe. Příroda a prostředí Krušných hor je nezaměnitelná a nezapomenutelná. Koluje mezi lidmi hodně předsudků o zničeném prostředí v důsledku důlní těžby v podkrušnohorské pánvi a exhalací z průmyslové výroby. Ale kdo navštíví Krušné hory dnes je mile překvapen. Každému doporučuji přesvědčit se na vlastní oči.

Mnozí z těch, které jsem měl možnost na svých cestách oslovit, by už návrat zpět do údolí a do města plného lidí, v žádném případě nechtěli. Šlo spíše o jedince, či starší lidi, kterým hory přirostly k srdci a pro těch mnoho úchvatných okamžiků z okolní krajiny, jsou ochotni se oprostit od komerčního svinstva. Těm, kterým je momentálně umožněno alespoň na pár chvil se oprostit od všedních starostí a utéct z údolí nahoru, z plného srdce závidím. A těm z nás, kteří v sobě třímají svůj sen odstěhovat se do hor a prožít zde kus svého života, to maximálně přeji a držím palce. Doufám, že se tam brzy všichni budeme potkávat.

Krušné hory bývali v minulosti naším nejhustěji obydleným pohořím. Když se podíváte do starých map, nestačíte se divit. Já sám osobně bych si také přál, aby se kouzlo horských vesnic navrátilo zpět. Kdo v horách nežije a jen je o víkendu využívá, ztrácí k tomuto kusu země vztah. Nájezdy rádoby turistů a chatařů jsou vidět na každém kroku. Dokonce i do zdejších lesů dorazili staré pet lahve a ojeté pneumatiky. Nechte si ten bordel dole, žijte si v tom a neničte krásu tohoto už tak dost zkoušeného území.

Procházím se tady s ním o místě k žití s možností nebýt komerčně závislý na energiích, u kterých ceny nám nehorázně diktují energetické monopoly. Jediné, co mě těší, že v tomto snu nejsem jediný. Proto volám „Vzhůru do hor“ a udržme si toto místo v kráse, kterou nám všemocně nabízí. Také bych zda by se někdo podobně smýšlející podělil o poznatky s energeticky nezávislým bydlením. Je to jedna z formy návratu k přírodě.