Trojboký Hraniční Kámen

Sem tam čas od času mě přepadnou melancholické stavy a tak vyrazím na konci pracovního dne jen tak „Vzhůru do hor“. Totéž se mi stalo minulý pátek, kdy jsem se doma rychle sbalil a valil si to směr Klínovec. Jinak mimochodem, během půl hodiny, co jsem byl doma v Kadani, mi nějaký dobrodruh na parkovišti stačil ukrást anténu z auta. Vivat Kadaňským debilům.... Každopádně asi mohu být rád, že tam stojí celé auto.
Cestou jsem z auta pozoroval, jak se okolo Klínovce honí mračna a občas vykoukne i slunko. Sliboval jsem si, že se třeba mračna umoudří a já si vychutnám tak vzácný západ slunce za Klínovcem. Bohužel tomu tak nebylo a opět zvítězila tradice, kdy možností se kochat západem slunce, či jasným výhledem z Klínovce je poskrovnu.
Ale domu jsem nepřijel s prázdnou, měl jsem v záloze tzv. plán B. Průzkumem hraničního pásma nedaleko silnice z Božího Daru na Klínovec lze vidět starý trojboký hraniční kámen s historickým znakem pocházejícím z doby Marie Terezie, který je umístěn na rozhraní tří zemí - Čech, Saska a území dříve patřícímu rodu Schwarzenbergů. No není nádherný?

Jak se ti spalo u vody?

Jak se ti spalo u vody? No, báječně. Už dlouho jsem neměl tu příležitost, ale bylo to fajn.
V pátek jsem už ani v práci dospat nemohl, jen aby se konečně houkalo padla a já to mohl nabrat směr Nechranická přehrada. Přijel jsem jako obvykle poslední, ale zato včas si užít báječnou noc s kámošema u ohně, u vody a v děsný pohodě. Slunce se akorát chystá položit se za Krušnohorskou peřinu, ale voda je příjemně osvěžující. Rychle rozkládám svoje a Demininno bydlení, a druhou rukou už vytahuji studenýho lahváče z termotašky. Teď už mi opravdu neschází nic k tomu, abych si mohl v klidu vychutnávat nádherný pohled na rozsáhlou vodní plochu a malebné okolí.




Leželi jsme v jedné z mnoha zátok těsně u vody. Proudí zde osvěžující vlahý vzduch. Konečně se rozpraskal oheň a vedou se pořádný chlapský řeči. Prrrrrrrrd ozvalo se, kdo že to byl? Nezáleží na tom, vždyť to nikomu nevadí a za chvíli to tu je, jako u Werdenu. Lítá to ze všech stran, občas je to přeťato jemným pšouknutím otevíraného lahváče.
Kdo si dá buřta? Já teda minimálně tři. Už ani nepamatuju, kdy jsem si takhle volně v přírodě opejkal. Jsem z toho opravdu nadšený a za všechno dík Zelíkovi, kterej tuhle akcičku svolal. Jen tak dál a houšť.

KOKRHÁČ II.

Sobotní odpoledne stalo se, že vrchol byl konečně dobyt. Počasí přálo, nálada jen kvetla a Prunéřovský potok si mlel to své. Bylo nás pět, kteří se rozhodli vyrazit a pokořit skalnatý hřbet zvaný Kokrháč. Prosím neděste se hned na začátku, když píšu bylo nás pět co vyrazili. Pravda je taková, že se nás i pět také vrátilo a to ještě bez větších šrámů. Opravdu se ten den vydařil.

Cesta začala trošku netradičně, menším zpožděním, ale zato dobrou satisfakcí v podobě polárkového dortu, který jsme vesele snědli cestou k Prunéřovskému údolí. Tam nás už čekaly lesní stezky místy zarostlé až do pasu. Úzká cestička lemována celou dobu potokem nás dovedla k poldru. Pro ty, kteří nevědí co polder znamená je tu menší vysvětlení. Poldrem se rozumí suchá nádrž, která zadržuje velkou vodu. V poldru se transformuje povodňová vlna, která pak působí menší či žádné škody. V poldru také sedimentují erodované částice a vodní nádrže níže na toku se tak chrání před zanášením. Plocha poldru je zemědělsky obdělávána, zpravidla jako trvalý travní porost.

Odtud jsme se stočili kolmo vzhůru až k samému začátku kohoutího hřebeně. Střídavě po skále a částečně i okolo jsme dospěli prvního hřebínku.

Je to místo, kde jsem byl minulý týden v neděli a musel se vrátit, protože nás tlačil čas a Demi se fakt na lezení necejtila. Dlouho jsme se tu nezdržovali, byli jsme hnáni úspěchem dobití vrcholu. Opět již známou metodou skalních i okolitých stezek jsme dobývali jeden křebínek za druhým až jsme konečně stanuli na tom nejvyšším. Řeknu vám, opět jsem zavzpomínal na poslední Roháče na Slovensku, kdy za den pokoříte několik dvoutisícovek aniž by jste slezli dolů do údolí. Byl zde nádherný výhled do celého Prunéřovského údolí, jak dokládají přiložené fotografie.



Pokaždé, když stojím na vrcholu je to stejné. Koukáte se dolu a máte úžasnej pocit. Veškeré starosti zůstali dole, najednou se zdají být banální až nepatrné. Co víc dodat, dolů se nám moc nechtělo. Výhled byl díky počasí znamenitý. Vrcholky Českého středohoří, jak na dlani a Krušné hory se na nás řehtali svou typickou úchvatností. Chystám se tam v nejbližší době vrátit, zjistil jsem, že v celém údolí je mnoho dalších skalních útvarů, které se třásly na to, aby je někdo v blízké době pokořil. Tak „Vzhůru do hor“

Prosím nevhazujte letáky......děkuji!

Vážení přátelé a kamarádi.

Posílám tento vzkaz všem těm, kteří mají na svých schránkách napsáno „Prosím nevhazujte letáky“. Společnosti, které mají za úkol toto periodikum rozšířit mezi komerčně smýšlející lid, narážejí na tvrdý odpor všech nás co si nepřejeme nechat si zahlcovat naše poštovní schránky. Bohužel odpovědnost těchto distribučních společností za informování širokých mas lidí je vysoká a tak se mnohdy uchylují k méně tradičnímu, avšak velice účinnému způsobu reklamy. Příkladně již dnes vím, kterou společnost se v blízké době budu velice zdráhat navštívit, i když jejich nabídka bude sebelepší.

Tento úžasný pohled se mi naskytnul v neděli v osm hodin ráno, kdy jsem se vracel domů z víkendového výletu. No posuďte sami toto úchvatné dílo jednoho marketingového tahu.

Kokrháč

Tak jsem zase po menší pauze zpátky. Hurá jásejme. Omlouvám se všem, kteří mě podporovali k návratu a moc jim za to děkuji. Budu se opět snažit přinášet mnoho nového a zajímavého z hor a okolí.
Minulý týden jsem se brouzdal podél Prunéřovského potoka, který se táhne stejnojmenným údolím a vévodí mu vrchol se zříceninou hradu Hasištejn ze 14. století.
Na protějším svahu stojí zajímavý geologický útvar Kokrháč s výskytem chráněné medvědice lékařské, lidově zvané hrozník, kostrounek, tolokněnka. Medvědice je stálezelený plazivý keřík s vystoupavými větvemi, značně podobný brusince. U nás roste jen vzácně ve světlých křovinách a na výslunných chráněných skalních stanovištích, v jalovcových porostech, ve světlých borech a na vřesovištích.
V tomto údolí také najdete skupinu památných stromů - mohutných smrků ztepilých.
Jak jsem se zmínil zkoumal jsem i okolí geologického útvaru zvaného Kokrháč. Bohužel se mi nepodařilo vylézt až na vrchol, chtěl bych to napravit tuto sobotu. Tak mi k tomu rdžte palce. Každopádně přikládám nějaké foto pro motivaci.



Tak a malý kvíz nakonec. Kdo z Vás pozná květ rostlinky na obrázku?

BĚŽKAŘSKÝ RÁJ

Když se poslední dobou ohlížím na horách okolo sebe, shledávám, že se Česko stává zemí zaslíbenou pro lyžování na běžkách. Je to nádherné zjištění. Na cestách nehrozí laviny, kopce nejsou malé ani velké a krajinu protínají tisíce kilometrů turistických značek.
Musím konstatovat, že v posledních letech se prudce zvýšila kvalita upravených stop. Rolby a sněžné skútry letos pravidelně projíždějí kolem stovky kilometrů běžkařských tras. Navíc se dá v případě nehody nebo únavy vždycky dojet do civilizace za dvě-tři hodiny.
Přiznám se, že tento zajímavý sport se nevyhnul ani mé maličkosti. Ať už to bylo díky motivaci mých známých a kamarádů, tak i dostupností a možnostmi v Krušných horách.
Krušné Hory jsou kvůli studeným větrům od Baltu drsnější než třeba Krkonoše. Často se setkáváme s hustými mraky, prudkým větrem a náledím.
Krušnohorská magistrála: Přes všechny nejvyšší vrcholky včetně Klínovce vede upravovaná široká stopa pro klasiku i bruslení. Je příjemné, že často míjí hospody a obce, kde se dá schovat před nečasem.
Boží Dar: Centrum západočeských běžkařů. V jeho okolí jsou protahovány závodní běžecké tratě a dají se odtud podnikat turistické výlety do všech stran. Pozor ovšem na zdejší pláně, protože na nich lze jednoduše ztratit orientaci a zmrznout. Bohužel každý rok se to někomu stane.

SPORT PRAGUE 2006

Dnes v deset hodin otevřel své brány veletrh Sport Prague na výstavišti v Praze Letňanech. Ve středu a čtvrtek bude určen pro obchodníky, ale kdo se přijde podívat soukromě, ten samozřejmě vyhoštěn nebude. Bohužel si ale připlatí o nějakou tu stovečku navíc. Od 22. do 23. února je cena vstupenky 200 Kč, 24. února pak 100 Kč a 25.–26. února už jen 80 Kč (rodina 160 Kč).
O víkendu proběhne mnoho akcí pro veřejnost. Podle prvního očekávání lze očekávat silnou účast především lyžařských firem, velký výběr cyklistických i lyžařských helem, pohorky a lezečky, spoustu dětských lezeckých stěnek a jako bonbónek nepřímý souboj sympatexu a goretexu.
Vypadá to, že Sport Prague oproti minulým letům pomalu mohutní.Kdo máte o víkendu alespoň nějakou možnost se tam podívat, neváhejte. Dá se zde pořídit hodně potřebných věciček za super ceny.
V sobotu si ale rezervujte svůj volný čas na kukačku masopustního průvodu po Kadani a doprovodných akcí v prostorách Františkánského kláštera.

Program veletrhu Sport Prague jaro 2006

Obory zaměřené převážně na obchodníky
22. – 24.2. 2006 (st-pá)
SPORTOVNÍ MÓDA, MÓDA PRO VOLNÝ ČAS, ZIMNÍ SPORTY, MÍČOVÉ SPORTY, JINÉ SPORTY NA HŘIŠTÍCH A V HALÁCH, KEMPING, TURISTIKA A HOROLEZECTVÍ

Obory zaměřené převážně na veřejnost
24. – 26.2. 2006 (pá–ne)
CYKLISTIKA, FITNESS, VODNÍ SPORTY, HRY A ZÁBAVA

ASKIBURGION

Nedávno mi můj kolega v práci položil zajímavou otázku. „Jestlipak znáš původní název hor Jeseníků“ ? Je to rodilý Šumperák a veliký patriot tohoto pohoří. No a já přijal tuto otázku, jako výzvu. Pátral jsem dlouho a nedalo mi to spát.

Při svém pátrání jsem se dostal až do 2. století našeho letopočtu k jménu řeckého astronoma a zeměpisce Claudia Ptolemaia. Ten ve 2. století n.l. nakreslil mapu Evropy a na její severní části vyznačil velký horský masiv, který nazval Askiburgionem. Psal rovněž o tom, že zde žije chytrý a pracovitý národ Biochaimů. Přiložíte-li Ptolemaiovu mapu na mapu dnešní, pod Askiburgionem naleznete Nízký a Hrubý Jeseník. Netušil, že tímto dal vlastně první jméno Jeseníkům. Askiburgion.

Ani jsem netušil, k jak zajímavým informacím se při svém pátrání doberu. Tento zeměpisec dokonce označil oblast Durynského lesa a Krušných hor jako tzv. „Sudetayle“, neboli v překladu „pohoří divokých prasat“. Odtud také novodobý výklad slova Sudety. Ale k tomu možná někdy jindy.Úkol byl splněn na výbornou.

Jsem každopádně kolegovi za tuto krásnou kvízovou otázku vděčen, protože při svém pátrání jsem zjistil mnoho dalších užitečných informací o tomto pohoří a určitě se letos v létě Askiburgion může těšit na to, jak ho budu poznávat při svých projížďkách na kole.

Den Svatého Trifona vs. Svatý Valentýn

Dneska je tu zase haló okolo svátku všech zamilovaných a je to rok od roku silnější. Odevšad jsem bombardován nabádáním, abych své manželce koupí čehokoliv udělal radost. Když se juknu na net, ráno co jsem pustil rádio v autě, no a ještě že nemám čas na obchody. Absolutně mě nemotivuje si večer pustit zprávy v televizi. Kupujte jak šílení, utrácejte, je přeci Valentýn, no ne?

Nechápu to, je to vyloženě cílená akce na trouby s jediným cílem, vydělat co nejvíc prachů na stádu ovcí. Kdo a proč mi nakazuje, že zrovna dnes musím dávat najevo své drahé polovičce, že o ni stojím? Proč mám zrovna dnes jít obchodu, koupit nějakou pozornost nebo v lepším případě přijít, přitulit se, mít ji rád? Copak nelze dělat pořád, jako by nic? Osobně nemám rád, když jsem do něčeho nucen a každý mi to musí spiklenecky vyčítat. Dělám to automaticky, "něco" uvnitř si řekne samo. Stejně jako k tomu nepotřebuji dárky. Nikdo nemá právo mi diktovat, kdy mám mít někoho rád více, než jindy. Jsem totální odpůrce tohoto zprofanovaného svátku.

Dnes je o mnoho zajímavější svátek Den Svatého Trifona. Je to bulharský svátek vína a vinařů. Tento svátek slavili již původní obyvatelé Bulharska – Trákové, kdy oslavovali znovuzrození boha vína.

V tento den se muži scházejí ve vinohradu, ořezávají keře vinné révy a potírají je vínem, svěcenou vodou a popelem ze Štědrého večera. Poté se scházejí u „krále“ – tím je ten vinař, který měl loni největší úrodu hroznů a nejlepší víno. Král a další vybraný muž se musí opít, aby byla i letos dobrá úroda.

Svatý Trifon se narodil v roce 225 ve Frýgii v Malé Asii. Ve svých 17 letech vyléčil dceru císaře Gordiana a stal se slavným. V roce 250 se stal obětí pronásledování křesťanů, které prováděl Gordianův nástupce Decius.

VZHŮRU DO HOR

Do konce roku nám zbývá ještě nějakých 320 dnů a venku za okny mě za okny škádlí sluníčko svými paprsky. Kdo je dneska nahoře v horách, tak určitě neprohloupí. Silnice jsou, až na pár klasických úseků, bez problémů sjízdné. To tady dole za okny se hnědá tráva a blýská sůl na asfaltu. Nevím, jakej trouba ji tam nasypal, ale zřejmě lze dle toho předpokládat prudké sněžení tady v nížinách.

Jak krásně by nám v uších zněla slova, „tak jsem se sem do údolí na vás na chvilku přijel podívat, jakej tady máte sajrajt a pak zase pádím zpět na ty naše bílý pláně v horách“. Život v horách je tvrdej, ale mnohdy dokáže přinášet příjemné zážitky z pohledu kolem sebe. Příroda a prostředí Krušných hor je nezaměnitelná a nezapomenutelná. Koluje mezi lidmi hodně předsudků o zničeném prostředí v důsledku důlní těžby v podkrušnohorské pánvi a exhalací z průmyslové výroby. Ale kdo navštíví Krušné hory dnes je mile překvapen. Každému doporučuji přesvědčit se na vlastní oči.

Mnozí z těch, které jsem měl možnost na svých cestách oslovit, by už návrat zpět do údolí a do města plného lidí, v žádném případě nechtěli. Šlo spíše o jedince, či starší lidi, kterým hory přirostly k srdci a pro těch mnoho úchvatných okamžiků z okolní krajiny, jsou ochotni se oprostit od komerčního svinstva. Těm, kterým je momentálně umožněno alespoň na pár chvil se oprostit od všedních starostí a utéct z údolí nahoru, z plného srdce závidím. A těm z nás, kteří v sobě třímají svůj sen odstěhovat se do hor a prožít zde kus svého života, to maximálně přeji a držím palce. Doufám, že se tam brzy všichni budeme potkávat.

Krušné hory bývali v minulosti naším nejhustěji obydleným pohořím. Když se podíváte do starých map, nestačíte se divit. Já sám osobně bych si také přál, aby se kouzlo horských vesnic navrátilo zpět. Kdo v horách nežije a jen je o víkendu využívá, ztrácí k tomuto kusu země vztah. Nájezdy rádoby turistů a chatařů jsou vidět na každém kroku. Dokonce i do zdejších lesů dorazili staré pet lahve a ojeté pneumatiky. Nechte si ten bordel dole, žijte si v tom a neničte krásu tohoto už tak dost zkoušeného území.

Procházím se tady s ním o místě k žití s možností nebýt komerčně závislý na energiích, u kterých ceny nám nehorázně diktují energetické monopoly. Jediné, co mě těší, že v tomto snu nejsem jediný. Proto volám „Vzhůru do hor“ a udržme si toto místo v kráse, kterou nám všemocně nabízí. Také bych zda by se někdo podobně smýšlející podělil o poznatky s energeticky nezávislým bydlením. Je to jedna z formy návratu k přírodě.