MP

Trojboký Hraniční Kámen

2006-08-07T11:27:00.000+02:00

Sem tam čas od času mě přepadnou melancholické stavy a tak vyrazím na konci pracovního dne jen tak „Vzhůru do hor“. Totéž se mi stalo minulý pátek, kdy jsem se doma rychle sbalil a valil si to směr Klínovec. Jinak mimochodem, během půl hodiny, co jsem byl doma v Kadani, mi nějaký dobrodruh na parkovišti stačil ukrást anténu z auta. Vivat Kadaňským debilům.... Každopádně asi mohu být rád, že tam stojí celé auto.
Cestou jsem z auta pozoroval, jak se okolo Klínovce honí mračna a občas vykoukne i slunko. Sliboval jsem si, že se třeba mračna umoudří a já si vychutnám tak vzácný západ slunce za Klínovcem. Bohužel tomu tak nebylo a opět zvítězila tradice, kdy možností se kochat západem slunce, či jasným výhledem z Klínovce je poskrovnu.
Ale domu jsem nepřijel s prázdnou, měl jsem v záloze tzv. plán B. Průzkumem hraničního pásma nedaleko silnice z Božího Daru na Klínovec lze vidět starý trojboký hraniční kámen s historickým znakem pocházejícím z doby Marie Terezie, který je umístěn na rozhraní tří zemí - Čech, Saska a území dříve patřícímu rodu Schwarzenbergů. No není nádherný?

Jak se ti spalo u vody?

2006-07-26T09:09:00.000+02:00

Jak se ti spalo u vody? No, báječně. Už dlouho jsem neměl tu příležitost, ale bylo to fajn.
V pátek jsem už ani v práci dospat nemohl, jen aby se konečně houkalo padla a já to mohl nabrat směr Nechranická přehrada. Přijel jsem jako obvykle poslední, ale zato včas si užít báječnou noc s kámošema u ohně, u vody a v děsný pohodě. Slunce se akorát chystá položit se za Krušnohorskou peřinu, ale voda je příjemně osvěžující. Rychle rozkládám svoje a Demininno bydlení, a druhou rukou už vytahuji studenýho lahváče z termotašky. Teď už mi opravdu neschází nic k tomu, abych si mohl v klidu vychutnávat nádherný pohled na rozsáhlou vodní plochu a malebné okolí.

Leželi jsme v jedné z mnoha zátok těsně u vody. Proudí zde osvěžující vlahý vzduch. Konečně se rozpraskal oheň a vedou se pořádný chlapský řeči. Prrrrrrrrd ozvalo se, kdo že to byl? Nezáleží na tom, vždyť to nikomu nevadí a za chvíli to tu je, jako u Werdenu. Lítá to ze všech stran, občas je to přeťato jemným pšouknutím otevíraného lahváče.
Kdo si dá buřta? Já teda minimálně tři. Už ani nepamatuju, kdy jsem si takhle volně v přírodě opejkal. Jsem z toho opravdu nadšený a za všechno dík Zelíkovi, kterej tuhle akcičku svolal. Jen tak dál a houšť.

KOKRHÁČ II.

2006-07-17T09:53:00.000+02:00

Sobotní odpoledne stalo se, že vrchol byl konečně dobyt. Počasí přálo, nálada jen kvetla a Prunéřovský potok si mlel to své. Bylo nás pět, kteří se rozhodli vyrazit a pokořit skalnatý hřbet zvaný Kokrháč. Prosím neděste se hned na začátku, když píšu bylo nás pět co vyrazili. Pravda je taková, že se nás i pět také vrátilo a to ještě bez větších šrámů. Opravdu se ten den vydařil.

Cesta začala trošku netradičně, menším zpožděním, ale zato dobrou satisfakcí v podobě polárkového dortu, který jsme vesele snědli cestou k Prunéřovskému údolí. Tam nás už čekaly lesní stezky místy zarostlé až do pasu. Úzká cestička lemována celou dobu potokem nás dovedla k poldru. Pro ty, kteří nevědí co polder znamená je tu menší vysvětlení. Poldrem se rozumí suchá nádrž, která zadržuje velkou vodu. V poldru se transformuje povodňová vlna, která pak působí menší či žádné škody. V poldru také sedimentují erodované částice a vodní nádrže níže na toku se tak chrání před zanášením. Plocha poldru je zemědělsky obdělávána, zpravidla jako trvalý travní porost.

Odtud jsme se stočili kolmo vzhůru až k samému začátku kohoutího hřebeně. Střídavě po skále a částečně i okolo jsme dospěli prvního hřebínku.

Je to místo, kde jsem byl minulý týden v neděli a musel se vrátit, protože nás tlačil čas a Demi se fakt na lezení necejtila. Dlouho jsme se tu nezdržovali, byli jsme hnáni úspěchem dobití vrcholu. Opět již známou metodou skalních i okolitých stezek jsme dobývali jeden křebínek za druhým až jsme konečně stanuli na tom nejvyšším. Řeknu vám, opět jsem zavzpomínal na poslední Roháče na Slovensku, kdy za den pokoříte několik dvoutisícovek aniž by jste slezli dolů do údolí. Byl zde nádherný výhled do celého Prunéřovského údolí, jak dokládají přiložené fotografie.

Pokaždé, když stojím na vrcholu je to stejné. Koukáte se dolu a máte úžasnej pocit. Veškeré starosti zůstali dole, najednou se zdají být banální až nepatrné. Co víc dodat, dolů se nám moc nechtělo. Výhled byl díky počasí znamenitý. Vrcholky Českého středohoří, jak na dlani a Krušné hory se na nás řehtali svou typickou úchvatností. Chystám se tam v nejbližší době vrátit, zjistil jsem, že v celém údolí je mnoho dalších skalních útvarů, které se třásly na to, aby je někdo v blízké době pokořil. Tak „Vzhůru do hor“

Prosím nevhazujte letáky......děkuji!

2006-07-17T08:44:00.000+02:00

Vážení přátelé a kamarádi.

Posílám tento vzkaz všem těm, kteří mají na svých schránkách napsáno „Prosím nevhazujte letáky“. Společnosti, které mají za úkol toto periodikum rozšířit mezi komerčně smýšlející lid, narážejí na tvrdý odpor všech nás co si nepřejeme nechat si zahlcovat naše poštovní schránky. Bohužel odpovědnost těchto distribučních společností za informování širokých mas lidí je vysoká a tak se mnohdy uchylují k méně tradičnímu, avšak velice účinnému způsobu reklamy. Příkladně již dnes vím, kterou společnost se v blízké době budu velice zdráhat navštívit, i když jejich nabídka bude sebelepší.

Tento úžasný pohled se mi naskytnul v neděli v osm hodin ráno, kdy jsem se vracel domů z víkendového výletu. No posuďte sami toto úchvatné dílo jednoho marketingového tahu.

Kokrháč

2006-07-14T15:01:00.000+02:00

Tak jsem zase po menší pauze zpátky. Hurá jásejme. Omlouvám se všem, kteří mě podporovali k návratu a moc jim za to děkuji. Budu se opět snažit přinášet mnoho nového a zajímavého z hor a okolí.
Minulý týden jsem se brouzdal podél Prunéřovského potoka, který se táhne stejnojmenným údolím a vévodí mu vrchol se zříceninou hradu Hasištejn ze 14. století.
Na protějším svahu stojí zajímavý geologický útvar Kokrháč s výskytem chráněné medvědice lékařské, lidově zvané hrozník, kostrounek, tolokněnka. Medvědice je stálezelený plazivý keřík s vystoupavými větvemi, značně podobný brusince. U nás roste jen vzácně ve světlých křovinách a na výslunných chráněných skalních stanovištích, v jalovcových porostech, ve světlých borech a na vřesovištích.
V tomto údolí také najdete skupinu památných stromů - mohutných smrků ztepilých.
Jak jsem se zmínil zkoumal jsem i okolí geologického útvaru zvaného Kokrháč. Bohužel se mi nepodařilo vylézt až na vrchol, chtěl bych to napravit tuto sobotu. Tak mi k tomu rdžte palce. Každopádně přikládám nějaké foto pro motivaci.

Tak a malý kvíz nakonec. Kdo z Vás pozná květ rostlinky na obrázku?

BĚŽKAŘSKÝ RÁJ

2006-02-22T14:30:00.000+01:00

Když se poslední dobou ohlížím na horách okolo sebe, shledávám, že se Česko stává zemí zaslíbenou pro lyžování na běžkách. Je to nádherné zjištění. Na cestách nehrozí laviny, kopce nejsou malé ani velké a krajinu protínají tisíce kilometrů turistických značek.
Musím konstatovat, že v posledních letech se prudce zvýšila kvalita upravených stop. Rolby a sněžné skútry letos pravidelně projíždějí kolem stovky kilometrů běžkařských tras. Navíc se dá v případě nehody nebo únavy vždycky dojet do civilizace za dvě-tři hodiny.
Přiznám se, že tento zajímavý sport se nevyhnul ani mé maličkosti. Ať už to bylo díky motivaci mých známých a kamarádů, tak i dostupností a možnostmi v Krušných horách.
Krušné Hory jsou kvůli studeným větrům od Baltu drsnější než třeba Krkonoše. Často se setkáváme s hustými mraky, prudkým větrem a náledím.
Krušnohorská magistrála: Přes všechny nejvyšší vrcholky včetně Klínovce vede upravovaná široká stopa pro klasiku i bruslení. Je příjemné, že často míjí hospody a obce, kde se dá schovat před nečasem.
Boží Dar: Centrum západočeských běžkařů. V jeho okolí jsou protahovány závodní běžecké tratě a dají se odtud podnikat turistické výlety do všech stran. Pozor ovšem na zdejší pláně, protože na nich lze jednoduše ztratit orientaci a zmrznout. Bohužel každý rok se to někomu stane.

SPORT PRAGUE 2006

2006-02-22T13:40:00.000+01:00

Dnes v deset hodin otevřel své brány veletrh Sport Prague na výstavišti v Praze Letňanech. Ve středu a čtvrtek bude určen pro obchodníky, ale kdo se přijde podívat soukromě, ten samozřejmě vyhoštěn nebude. Bohužel si ale připlatí o nějakou tu stovečku navíc. Od 22. do 23. února je cena vstupenky 200 Kč, 24. února pak 100 Kč a 25.–26. února už jen 80 Kč (rodina 160 Kč).
O víkendu proběhne mnoho akcí pro veřejnost. Podle prvního očekávání lze očekávat silnou účast především lyžařských firem, velký výběr cyklistických i lyžařských helem, pohorky a lezečky, spoustu dětských lezeckých stěnek a jako bonbónek nepřímý souboj sympatexu a goretexu.
Vypadá to, že Sport Prague oproti minulým letům pomalu mohutní.Kdo máte o víkendu alespoň nějakou možnost se tam podívat, neváhejte. Dá se zde pořídit hodně potřebných věciček za super ceny.
V sobotu si ale rezervujte svůj volný čas na kukačku masopustního průvodu po Kadani a doprovodných akcí v prostorách Františkánského kláštera.

Program veletrhu Sport Prague jaro 2006

Obory zaměřené převážně na obchodníky
22. – 24.2. 2006 (st-pá)
SPORTOVNÍ MÓDA, MÓDA PRO VOLNÝ ČAS, ZIMNÍ SPORTY, MÍČOVÉ SPORTY, JINÉ SPORTY NA HŘIŠTÍCH A V HALÁCH, KEMPING, TURISTIKA A HOROLEZECTVÍ

Obory zaměřené převážně na veřejnost
24. – 26.2. 2006 (pá–ne)
CYKLISTIKA, FITNESS, VODNÍ SPORTY, HRY A ZÁBAVA

ASKIBURGION

2006-02-17T09:32:00.000+01:00

Nedávno mi můj kolega v práci položil zajímavou otázku. „Jestlipak znáš původní název hor Jeseníků“ ? Je to rodilý Šumperák a veliký patriot tohoto pohoří. No a já přijal tuto otázku, jako výzvu. Pátral jsem dlouho a nedalo mi to spát.

Při svém pátrání jsem se dostal až do 2. století našeho letopočtu k jménu řeckého astronoma a zeměpisce Claudia Ptolemaia. Ten ve 2. století n.l. nakreslil mapu Evropy a na její severní části vyznačil velký horský masiv, který nazval Askiburgionem. Psal rovněž o tom, že zde žije chytrý a pracovitý národ Biochaimů. Přiložíte-li Ptolemaiovu mapu na mapu dnešní, pod Askiburgionem naleznete Nízký a Hrubý Jeseník. Netušil, že tímto dal vlastně první jméno Jeseníkům. Askiburgion.

Ani jsem netušil, k jak zajímavým informacím se při svém pátrání doberu. Tento zeměpisec dokonce označil oblast Durynského lesa a Krušných hor jako tzv. „Sudetayle“, neboli v překladu „pohoří divokých prasat“. Odtud také novodobý výklad slova Sudety. Ale k tomu možná někdy jindy.Úkol byl splněn na výbornou.

Jsem každopádně kolegovi za tuto krásnou kvízovou otázku vděčen, protože při svém pátrání jsem zjistil mnoho dalších užitečných informací o tomto pohoří a určitě se letos v létě Askiburgion může těšit na to, jak ho budu poznávat při svých projížďkách na kole.

Den Svatého Trifona vs. Svatý Valentýn

2006-02-14T15:45:00.000+01:00

Dneska je tu zase haló okolo svátku všech zamilovaných a je to rok od roku silnější. Odevšad jsem bombardován nabádáním, abych své manželce koupí čehokoliv udělal radost. Když se juknu na net, ráno co jsem pustil rádio v autě, no a ještě že nemám čas na obchody. Absolutně mě nemotivuje si večer pustit zprávy v televizi. Kupujte jak šílení, utrácejte, je přeci Valentýn, no ne?

Nechápu to, je to vyloženě cílená akce na trouby s jediným cílem, vydělat co nejvíc prachů na stádu ovcí. Kdo a proč mi nakazuje, že zrovna dnes musím dávat najevo své drahé polovičce, že o ni stojím? Proč mám zrovna dnes jít obchodu, koupit nějakou pozornost nebo v lepším případě přijít, přitulit se, mít ji rád? Copak nelze dělat pořád, jako by nic? Osobně nemám rád, když jsem do něčeho nucen a každý mi to musí spiklenecky vyčítat. Dělám to automaticky, "něco" uvnitř si řekne samo. Stejně jako k tomu nepotřebuji dárky. Nikdo nemá právo mi diktovat, kdy mám mít někoho rád více, než jindy. Jsem totální odpůrce tohoto zprofanovaného svátku.

Dnes je o mnoho zajímavější svátek Den Svatého Trifona. Je to bulharský svátek vína a vinařů. Tento svátek slavili již původní obyvatelé Bulharska – Trákové, kdy oslavovali znovuzrození boha vína.

V tento den se muži scházejí ve vinohradu, ořezávají keře vinné révy a potírají je vínem, svěcenou vodou a popelem ze Štědrého večera. Poté se scházejí u „krále“ – tím je ten vinař, který měl loni největší úrodu hroznů a nejlepší víno. Král a další vybraný muž se musí opít, aby byla i letos dobrá úroda.

Svatý Trifon se narodil v roce 225 ve Frýgii v Malé Asii. Ve svých 17 letech vyléčil dceru císaře Gordiana a stal se slavným. V roce 250 se stal obětí pronásledování křesťanů, které prováděl Gordianův nástupce Decius.

VZHŮRU DO HOR

2006-02-14T10:18:00.000+01:00

Do konce roku nám zbývá ještě nějakých 320 dnů a venku za okny mě za okny škádlí sluníčko svými paprsky. Kdo je dneska nahoře v horách, tak určitě neprohloupí. Silnice jsou, až na pár klasických úseků, bez problémů sjízdné. To tady dole za okny se hnědá tráva a blýská sůl na asfaltu. Nevím, jakej trouba ji tam nasypal, ale zřejmě lze dle toho předpokládat prudké sněžení tady v nížinách.

Jak krásně by nám v uších zněla slova, „tak jsem se sem do údolí na vás na chvilku přijel podívat, jakej tady máte sajrajt a pak zase pádím zpět na ty naše bílý pláně v horách“. Život v horách je tvrdej, ale mnohdy dokáže přinášet příjemné zážitky z pohledu kolem sebe. Příroda a prostředí Krušných hor je nezaměnitelná a nezapomenutelná. Koluje mezi lidmi hodně předsudků o zničeném prostředí v důsledku důlní těžby v podkrušnohorské pánvi a exhalací z průmyslové výroby. Ale kdo navštíví Krušné hory dnes je mile překvapen. Každému doporučuji přesvědčit se na vlastní oči.

Mnozí z těch, které jsem měl možnost na svých cestách oslovit, by už návrat zpět do údolí a do města plného lidí, v žádném případě nechtěli. Šlo spíše o jedince, či starší lidi, kterým hory přirostly k srdci a pro těch mnoho úchvatných okamžiků z okolní krajiny, jsou ochotni se oprostit od komerčního svinstva. Těm, kterým je momentálně umožněno alespoň na pár chvil se oprostit od všedních starostí a utéct z údolí nahoru, z plného srdce závidím. A těm z nás, kteří v sobě třímají svůj sen odstěhovat se do hor a prožít zde kus svého života, to maximálně přeji a držím palce. Doufám, že se tam brzy všichni budeme potkávat.

Krušné hory bývali v minulosti naším nejhustěji obydleným pohořím. Když se podíváte do starých map, nestačíte se divit. Já sám osobně bych si také přál, aby se kouzlo horských vesnic navrátilo zpět. Kdo v horách nežije a jen je o víkendu využívá, ztrácí k tomuto kusu země vztah. Nájezdy rádoby turistů a chatařů jsou vidět na každém kroku. Dokonce i do zdejších lesů dorazili staré pet lahve a ojeté pneumatiky. Nechte si ten bordel dole, žijte si v tom a neničte krásu tohoto už tak dost zkoušeného území.

Procházím se tady s ním o místě k žití s možností nebýt komerčně závislý na energiích, u kterých ceny nám nehorázně diktují energetické monopoly. Jediné, co mě těší, že v tomto snu nejsem jediný. Proto volám „Vzhůru do hor“ a udržme si toto místo v kráse, kterou nám všemocně nabízí. Také bych zda by se někdo podobně smýšlející podělil o poznatky s energeticky nezávislým bydlením. Je to jedna z formy návratu k přírodě.

FIS Mistrovství České republiky

2006-02-13T13:32:00.000+01:00

Než se nám víkend s víkendem sejdou máme tu další SNB akcičku, tentokrát FIS Mistrovství České republiky na U-rampě ve snowparku na Klínovci. Všechno se to strhne o tomto víkendu od 17. až 19. února 2006.
Ti z vás, které nezvedne od beden ani tato akcička, to bohužel neuvidíte....

sobota 18.2.2006- závod FIS
neděle 19.2.2006 - FIS Mistrovství České republiky

Časový rozvrh:
Pátek 17.2.2006 Boží Dar – Hotel Zelený dům
19:00- 20:00. – Prezentace 20:30 losování na 18.2.2006
Sobota 18.2.2006 Klínovec U-rampa
9.00 – 10:45 - Trénink
11:00 – Kvalifikace
14:00 – Finále
Boží Dar - Hotel Zelený dům
19:00 hod. – losování na 19.2.2006
Neděle 19.2.2006 Klínovec U-rampa
9:00 – 10:45 - Trénink
11:00 – Kvalifikace
14:00 – Finále

Letošní zima to je Vodvaz

2006-02-13T12:58:00.000+01:00

Zima je letos nadmíru solidní a většina borců tráví raději čas na horách, než by doma čuměli na bednu i přes právě probíhající olympiádu. Všem těmhle nadšencům já osobně velice fandím. Večer si pak člověk najde chvilku, kdy se uvelebí v křesle, nalije si sklenku, zapálí retko a do DiVka vloží stříbrnou placku s nějakým super vodvazem. To je ten nejlepší čas jak se nechat unášet na zážitcích z právě končícího dne.

Nemohu tvrdit, že počasí v uplynulém víkendu bylo těmto nadšencům nějak obzvláště nakloněno. Už od čtvrtka panuje v Krušnejch kalamitní stav. Autem se nedá nikam hluboko proniknout. Klasická zastávka, kde je možno upíchnout auto je parkoviště nad Alšovkou. Pak nahodit běžky na nohy a volně klouzat krajinou.
Musím konstatovat, že běžecké stopy okolo Měděnce jsou momentálně ve vynikajícím stavu a krásně si člověk při jejich průjezdu pročistí hlavu. V sobotu odpoledne bylo počasí velice nakloněno a o neděli ani nemluvě. Sněhu víc než metr, dokonale zmrzlý a teplota okolo -10°C.
Komu se příští víkend poštěstí, neváhejte a ražte nahoru. Prohánět se volně krajinou po tichých lesních cestách je to nejlepší na pročištění hlavy.

2006-02-13T12:45:00.000+01:00

Ve čtvrtek bylo pravé Neklidské Peklo. Vichřice a silné sněžení a odpoledne už byla silnice zavřená. V pátek se to mírně umoudřilo, ale žádná sláva. V sobotu a v neděli už bylo celkem obstojně a občas se ukázalo i slunce.

V tomto nehostinném počasí se přesto sešlo dost nadšenců, kteří se přenesli nad tuto zátěž a zůčastnili se podniku Vehiclo Nitro Open v rámci Winterfresh Freesnow Serie 2006.
Závody proběhly celkem hladce, i když v sobotu začátek musel být z výše uvedených důvodů posunout o více jak hodinu. Vzhledem k tomu, že se jede v celé republice 7 závodů, nečekala se žádnou mega účast jako v loni, kdy startovalo 60 lidí. Teď to bylo 23 mužů a 5 žen v sobotu a 30 mužů a 7 žen v neděli a to stačilo na pěkný lokální contest.

Stručně výsledky:
11.2.2006
Muži:
1. místo - Martin Matoušek
2. místo - David Veselý
3. místo - Zbyněk Janda
Ženy:
1. místo - Tereza Erbenová
2. místo - Klára Suchanová
3. místo - Nadine Unger (Ger)
Junioři:
1. místo - Michal Štika
2. místo - Kryštof Kodl
3. místo - Jan Malkus
Děti:
1. místo - Evžen Shorban
2. místo - Jan Haas
3. místo - Daniel Sob

12.2.2006
Muži
1. místo - Martin Matoušek
2. místo - Henry Holze (Ger)
3. místo - Eric Dombrowl (Ger)
Ženy
1. místo - Klára Suchanová
2. místo - Eliška Šírová
3. místo - Tereza Erbenová
Junioři:
1. místo - Kryštof Kodl
2. místo - Honza Dolejší
3. místo - Michal Štika
Děti:
1. místo - Darek Bergmann
2. místo - Honza Haas
3. místo - Evžen Shorban

Torres del Paine

2006-02-10T08:04:00.000+01:00

Torres del Paine je chilský národní park, kerý byl v roce 1978 prohlášen za biosférickou rezervaci UNESCO. Nachází se v nejjižnějším chilském kraji XII Región de Magallanes y de la Antártica Chilena, asi 130 km severně od města Puerto Natales. Z hlavního města Santiago de Chile je vzdálen asi 2.500 km vzdušnou čarou. Park je otevřený celoročně, každý rok jej navštíví skoro 100.000 turistů. S rozlohou 242.242 hektarů se jedná o jeden z největších národních parků Chile, a také prý o jeden z nejhezčích. Na mnoha desítkách kilometrů cest v nadmořských výškách od 50 do 3000 metrů můžete vidět pštrosy nandu, lamy guanako či majestátní kondory.

Upozornění!

2006-02-08T08:03:00.000+01:00

V nejbližších hodinách se nesnažte jet do oblasti Klínovce. Všechny komunikace tzn. přes Loučnou pod Klínovcem, přes Háje jsou zcela neprůjezdné. Rovněž tak přejezd z Božího Daru na Klínovec je prozatím nemožný.

Od ranních hodin neustále padá velké množství sněhu a fouká silný vítr. Na silnicích se tvoří návěje. V pohotovosti jsou všechna vozidla údržby, ale nestíhají. Podle meteorologů by ta spušť měla zítra ustat. Podáme vám nejčerstvější informace. Pokud jste uvěznění na Klínovci, nejste závislí na autě, tak vám radíme přejít přes přechod v Loučné a z Oberwiesenthalu se dostanete autobusem do Barensteinu. Zde můžete přejít přes přechod a do směru Chomutov se dostanete vlakem, nebo autobusem přes Klášterec. Je to tady přesně takové, jak upozorňovali meteorologové. Spoušť!

Snowboard akce na Neklidu

2006-02-08T07:55:00.000+01:00

O víkendu 11. a 12. února se ve Vehicle Nitro parku na Neklidu pojedou závody ze serie Winterfresh. Na oba dny budou přichystány závody v disciplíně Slope Style. Pojede se přes celý snowpark a tak nebude možné, aby v prostoru parku jezdila i veřejnost.

Propozice závodů
Disciplína:
Slope Style (Celý snowpark – 7 skoků a 7 railů)
V případě mlhy nebo silného větru pouze Big Air nebo Jibbing

Datum konání:
11.-12.2.2006

Kategorie:
Muži, ženy – 20 let a více
Junioři – do 19 let
Děti – do 15 let včetně (Pouze při účasti 5 závodníků a více)

Přihlášky:
Na místě od 9.00 hod.

== Ceny: == Celkem 20.000,- Kč + Věcné ceny

Časový rozvrh:
11.2.2006 – Slope Style
V případě mlhy nebo větru pouze Big Air nebo Jibbing
9.00 – 10.45 - Prezentace + trénink
11.00 – Kvalifikace (systém - všichni dvě kola, počítá se lepší jízda nebo skok)
14.00 – Finále - 10 mužů, 3 junioři, 3 ženy a 3 nejlepší děti z kvalifikace
Systém - všichni dvě nebo tři kola
(Počet startujících a počet kol ve finále může být upraven v průběhu závodu)
20.00 – Bufet Rumburak - živá kapela Censorshit, HC kapela z Ostrova

12.2.2006 – Slope Style
V případě mlhy nebo větru pouze Big Air nebo Jibbing
9.00 – 10.45 - Prezentace + trénink
11.00 – Kvalifikace (systém - všichni dvě kola, počítá se lepší jízda nebo skok)
14.00 – Finále - 10 mužů, 3 junioři, 3 ženy a 3 nejlepší děti z kvalifikace
Systém - všichni dvě nebo tři kola
(Počet startujících a počet kol ve finále může být upraven v průběhu závodu)

O snowkitingu

2006-02-08T07:36:00.000+01:00

Je tady SNOWKITING!! Jeden z nejnovějších hitů zimní sezóny, který se velice rychle rozvíjí. Snowkiting je tady pro každého! Všichni, kdo snowkiting vyzkoušeli, jsou doslova nadšeni z tohoto nového, fascinujícího sportu.

Není pochyb o tom, že snowkiting je nejdynamičtěji rozvíjejícím se sportem součastnosti. Můžete vyskočit výš a dál, než si dovedete představit a přitom dopadáte hladce, bez problémů. Jízda ve volné přírodě je bez omezení, nekonečné pláně powderu jsou jen vaše. Tažení kitem do kopce je další vychytávkou, která vám otevírá jakýkoliv freeridový terén, bez opruzu nazývajícího se „šlapání“. Chcete rychlost? No problem!! To vše nabízí SNOWKITING.

Vše co potřebujete je snih a kite. Potom vyměníte chladný zimní den za žhavý, adrenalinem nabítý zážitek. Rychlost přes 70km/h, vysoké skoky dlouhé klidně i 50 metrů, ježdění ve volné přírodě, to vše si užijete dosytosti.

Vítr je jedna z mála energií, která vás při vaší zábavě žene vpřed zadarmo. Kite pomáhal jak v cestě na Severní pól, tak i v dobrodružném cestování po nebezpečné Aljašce. Nyní je snowkiting nedílnou součástí zimních sportů dostupný všem lidem toužících po dobrodružství a zábavě. Snowkiting nezná limit!!

Velký pokrok je vidět jak v bezpečnosti, konstrukci a výkonu, tak i v dostupnosti kitů. Na našem trhu jsou již renomované značky jako Ozone, Flexifoil, Slingshot a LiquidForce.

Krušnohorské pláně jako stvořené pro nový sport - Snowkiting

2006-02-08T07:31:00.000+01:00

Zasněžené pláně Krušných hor, kde není nouze o pěkný vítr, jsou jako stvořené pro provozování snowkitingu - jízdy na snowboardu za pomoci draku poháněného větrem. Ukázky jízdy můžete vidět na pláních u Božího Daru. Snowboardová škola Yettischool na Božím Daru organizuje kurzy snowkitingu a půjčuje potřebné vybavení.

Z historie Krušných hor

2006-02-08T07:18:00.000+01:00

S vyobrazením pásma Krušných hor se setkáváme již na nejstarších mapách Evropy. Jejich nynější název vznikl pravděpodobně až v 16.století, kdy se poprvé setkáváme v kronice Petra Albina s označením Erzgebirge, tedy Krušné Hory. Pásmo Krušných hor bylo dlouhou dobu osídleno jen sporadicky a nepravidelně. Pouze okrajově jej zasáhla zemědělská kolonizace ve 13.století a do 15.století nebylo příliš rozšířeno ani hornictví v této bohaté oblasti. Bohatost přírodních zdrojů vedla k tomu, že tato oblast byla v pozdějších dobách středem strategických zájmů okolních státních útvarů.Přes Krušné hory vedly odedávna důležité obchodní cesty spojující české kraje s okolními státy. Tyto obchodní cesty byly chráněny systémem strážních hradů, okolo kterých vznikala města. Rovněž významný byl i kolonizační postup církevních řádů, které v pohraničních oblastech počaly již ve 12.století stavět své kláštery. Snaha míšeňských feudálů posunout hranici až za hřeben Krušných hor a pronikání německých pánů díky zástavám měst ohrožovala za Lucemburské vlády celistvost Českého státu. V době husitských válek se díky německému tlaku vytvořila silná protihusitská koalice za vedení vévody Fridricha Saského, jejímiž členy byli například Mikuláš z Lobkovic, Hlaváč z Dubé nebo Zikmund Děčínský. Proto neměla husitská města Cheb a Ústí nad Labem snadnou situaci. Pomoc těmto městům vyvolalo roku 1421 husitské tažení pod vedením Jana Želivského a dobytí města Chomutov. Avšak teprve tažení o pět let později znamenalo ovládnutí tohoto kraje husity. Odolával jim pouze hrad Loket. Po bitvě u Lipan počal vzestup rodu Šliků v oblasi Krušných hor. Když Kašpar Šlik, vysoký císařský úředník, získal purkrabství Loketské a odtud postupně ovládal okolní území (1437 celý loketský kraj, později Bečov, Bochov a Nejdecké panství, Andělskou horu, Ostrov,Cheb a Kadaň,klášter v Teplé). K dalším významným feudálům té doby patřili Vřesovci, pánové z Plavna a Pluhové z Rabštejna. Ve druhé polovině 15.století dochází k mohutnému rozvoji hornické činnosti, hlavně v oblasti těžby stříbra a cínu.V 16.století se Šlikové zmocnili nadvlády nad těžbou stříbra v Jáchymově i zdejší mincovny. Jejich panství v té době čítalo mimo již výše zmíněných držav i Sokolov, Jindřichovice, Karlovy Vary, Hroznětín a mnohá horní díla na těžbu v dalších oblastech. To činilo ze Šliků jeden z nejbohatších rodů v Čechách. Ve dvacátých letech 16.století se stal všeobecně uznávaným platidlem tehdejšího mezinárodního obchodu Jáchymovský stříbrný tolar, ražený na jáchymov. hradě Freudenstein.Roku 1515 se spojilo pět bohatých horních podnikatelů v čele se Štěpánem Šlikem Janem Pflugem z Rabštejna a založilo společnost na dolování stříbra, jeden z největších těžařských podniků, jehož prosperitu podlomil až příval zlata z Ameriky. Z Jáchymova se stalo bohaté město, které se výstavností blížilo Praze a slávou zastínilo i Kutnou Horu.

Postupně sílící moc Šliků, ale i Pluhů z Rabštejna, vyvolávala nevoli u Habsburských panovníků, kteří se snažili omezit jejich mocenské postavení. Vítanou záminkou k perzekuci významných krušnohorských rodů byla prohraná šmalkaldská válka, při které se Šlikové i Pluhové z Rabštejna přidali na stranu protihabsburské koalice. Císař Ferdinand I. dal roku 1547 konfiskovat jejich majetky. Konjuktura krušnohorských stříbrných a cínových dolů skončila v 16.století a poté docházelo k postupnému úpadku jenž vrcholil na konci předbělohorské doby, kdy došlo k odlivu obyvatelstva z této oblasti. Ta část, které zde zůstala, se začala zabývat výrobou barev, především kobaltových. To zvýšilo těždu do té doby opomíjené kobaltové rudy. Důležitým odvětvím se stala i výroba paličkovaných krajek, prýmků, korálků a knoflíků. Rozvíjelo se i plátenictví. V západní části Krušných hor se ujala výroba hudebních nástrojů, především v Lubech a Kraslicích. Zde také došlo v první polovině 19.století k vynálezu foukací harmoniky. K rozvoji hornictví došlo díky objevům využití smolince, který se začal využívat ve sklářství a po objevu radioaktivity Becquerelem a později popsání prvku radium manžely Curiovými k jeho získávání. Téměř až do vypuknutí První světové války měl Jáchymov monopolní postavení ve výrobě radia.

Velmi významně do oblasti Krušných hor zasáhla i závěrečná fáze napoleonských válek, kdy po porážce v Rusku roku 1812 se u Přestanova u Chlumce strhla krvavá bitva mezi francouzskými vojsky pod velením generála Vandamma a rakouskými a ruskými armádami pod velením knížete Schwarzenberka spolu s pruskými vojsky, které přispěchaly na pomoc. Francouzi zde byli obklíčeni a generál Vandamme byl zajat. K oslavě vítězství byly vystaveny památníky všech vítězných vojsk.

Krušné hory mají své zástupce na zimní olympiádě v Turíně

2006-02-06T15:18:00.000+01:00

Již jen několik dní nás dělí od zahájení zimních olympijských her v italském Turínu. V početné české výpravě jsou i tři zástupci z Krušných hor - běžci Lukáš Bauer a Milan Šperl , snowboardistka Petra Elsterová (rodačka z krušnohorských Vejprt).

Lukáš Bauer
běžec na lyžích (žije a trénuje na Božím Daru)

12.02.06 OH Torino- duatlon 15K+15V
17.02.06 OH Torino- 15km K
19.02.06 OH Torino- štafety 4x10
26.02.06 OH Torino- 50km V hr.start

Milan Šperl
běžec na lyžích (žije a trénuje na Božím Daru)

12.02.06 OH Torino- duatlon 15K+15V
17.02.06 OH Torino- 15km K
19.02.06 OH Torino- štafety 4x10
26.02.06 OH Torino- 50km V hr.start

Petra Elsterová
rodačka z Vejprt, kde žijí její rodiče. Petra v současné době žije a trénuje v Liberci.

23.2.06 od 11 hodin - paralelní obří slalom ženy

Dolina (Dörnsdorf)

2006-02-06T13:51:00.000+01:00

Dolina byla 1,2 km dlouhá, úzká vesnice na hřebenu Krušných hor, vzdálená 1 km na jih od Přísečnice a 12,2 km ZSZ od Kadaně. Ležela přibližně v polovině cesty mezi Přísečnicí a nádražím v Měděnci. Domky Doliny stály po obou stranách silnice a patřily k nim také 2 strážní domky č. p. 107 a 108 na trati Chomutov - Vejprty, které stály již těsně u vedlejší Kotliny. Součástí Doliny bylo i blízké Mezilesí.

Nadmořská výška Doliny se pohybovala mezi 740 - 770 m a první zpráva o její existenci je z roku 1431 ve smlouvě, kterou si bratranci Aleš a Vilém ze Šumburku rozdělili perštejnské panství. Nazývala se tehdy Thierlsdorff. Získal ji Aleš a již roku 1352 je tam uváděn hamr a šmelcovna v místech pozdějšího č. p. 1. Když Aleš roku 1446 prodával Lobkovicům část tzv. velkostatku Přísečnice, byla ve smlouvě uvedena také 1/2 vsi Thierlsdorffu.

Soupis poddaných na panství Přísečnice uvádí roku 1553 v Dolině 24 usedlých, vlastnících dům a pozemek - to znamená, že tam bylo přibližně 5x více poddaných. Poblíž pozdějšího č. p. 36 stávala tehdy měděná huť. V blízkosti Doliny, směrem k Mezilesí, byla řada dolů - hlavně na stříbro. Dolovalo se ale také v Mezilesí a na hranicích s Rusovou. Poměrně vysokou úroveň zdejšího dolování přerušila až 30-letá válka, při které byly doly zatopeny a trvalo dlouho, než mohla být těžba znovu obnovena.

Pár let po válce zde opět žilo 24 chalupníků, z nichž 1 byl kovářem v hutích, druhý dělal šindely a 2 formanili - jeden z nich také šenkoval. Kromě nich ještě žili ve vsi 2 tzv. zahradníci a bylo tam poměrně hodně dobytka. To potvrzovala i Berní rula roku 1654, které také říkala, že ves „dobytkem stojí a pro obilí do kraje sem tam s potahy i trakaři jezdí a v tom handlují".

Zájem o stříbrné doly se zde oživil až začátkem 18. století, kdy hospodářská situace umožnila nákladnější podnikání a odvodnění zatopených dolů. U Doliny šlo např. o důl Marie Kirchenbau. který byl velmi výnosný, ale i on koncem 18. století provoz ukončil.

Po celá staletí patřila Dolina k velkostatku Přísečnice a s ním také střídala své pány. Obyvatelé byli z počátku hlavně horníci. Zdejší krajina se pro krátkou vegetační dobu k zemědělství příliš nehodila, proto se po skončení dolování obyvatelé začali zabývat paličkováním krajek, domáckou výrobou pozamentů (zdobnického zboží), pleteného zboží a rukavic, podomním obchodem a povoznictvím. Zdejší formani jezdili hlavně mezi Lipskem a Prahou a vozili obilí, sůl, dřevo atp. Po otevření železnice v roce 1872 však už povoznictví výnosné nebylo. Nejen z Přísečnice, ale i z Doliny odcházelo do světa hodně muzikantů. Nejdříve chodili pěšky do Alpských zemí a k Jadranu, pozdější větší kapely jezdily dále, mnohdy až do Orientu. Jan Pöschl z Doliny se dostal až do Buenos Aires.

Události válek 18. a 19. století se nevyhnuly ani Dolině, nejhůře ale byla postižena roku 1813, kdy tudy táhly mohutné armády proti Napoleonovi. Roku 1850 se Dolina stala samostatnou obcí s osadou Mezilesí a poměry se zde začaly lepšit. Přibývalo obyvatel i domů, roku 1876 byla postavena nová škola, v letech 1893 - 1894 chudobinec, roku 1895 byl vysvěcen nový hřbitov, do barokní kaple sv. Františka Serafinského z roku 1764, stojící u školy, obstarala obec nové varhany a později i nové hodiny. Od roku 1899 měla ves již svůj vlastní poštovní úřad. Vodovod byl vybudován roku 1906 a roku 1908 byla na Přísečnickém potoku vybudována malá údolní přehrada. Její hráz byla postavena ze strusek staré tavírny z roku 1622. Vodní družstvo v Dolině zřídilo na této přehrádce i malou elektrárnu, která však byla používána jen k závlahovým účelům. Na podzim roku 1994 bylo zahájeno její vypouštění, protože voda byla kontaminovaná sedimenty těžkých kovů přitékajících do nádrže z bývalých Rudných dolů v Měděnci.

V únoru 1907 byla v Dolině otevřena škola pro výuku paličkování krajek. Ve školním roce 1912 -1913 ji např. navštěvovalo 96 žaček. V Dolině byla také zemědělská pokračovací škola, odbočka zemědělsko-lesnického svazu pro soudní okresy Přísečnice a Vejprty, vzájemná pojišťovna koní, družstvo řemeslníků pro obce Dolina a Kotlina, spolková spořitelna pro stejné obce a vzájemný pojišťovací spolek proti požárům. V roce 1914 zde bylo 5 hostinců, 13 různých obchodů, 2 řezníci, výrobna stávkového zboží, obchod se dřevem, stavitel, stolař, 4 ševci, krejčí, kovář, pekař, holič, porodní bába, 3 obchodníci s pozamenty, lis krajkami a 1 s dobytkem.

Po 1. světové válce začal počet obyvatel klesat, i když se tu začali objevovat i Češi - v roce 1930 jich tu žilo 13. V roce 1927 byla v Dolině otevřena i česká škola. Odsun německého obyvatelstva po 2. světové válce obec téměř vylidnil, nových obyvatel bylo málo a jejich život zde nebyl lehký. Začátkem 50. let trpěla vesnice nedostatkem pitné vody a množily se stížnosti na kvalitu elektrického osvětlení. Začátkem 50. let došlo také k demolicím neobydlených domů.

Obyvatel v celé této oblasti ubývalo, proto byla roku 1950 připojena k Dolině také Kotlina s Venkovem a roku 1960 se všechny tyto vesnice připojily k Přísečnici. V důsledku výstavby vodní nádrže zanikla celá Přísečnice a i když domky Doliny a Kotliny nestály v zátopové oblasti, jen v 1. ochranném pásmu nádrže na pitnou vodu, musely být odstraněny. Z Doliny zůstal stát jen pomník 65 obětem 1. světové války, renovovaný v září 1995 a z Kotliny několik domů a kostel. Území Doliny bylo připojeno ke Kryštofovým Hamrům, Kotliny k Měděnci. Úředně byla Dolina zrušena k 1. 1. 1979.

Mezilesí (Orpus)

2006-02-06T12:51:00.000+01:00

Kdo by z toho nebyl uchvácen. Minulý víkend jsme se ráno sbalili a razili opět vzhůru do hor. Počasí přálo a nás hnala představa bílého sněhu a zavátých cest. Za sebou jsme nechali zešedlé, smogem přiklopené údolí a spěchali za tou nádherou. Krušný nezklamaly.

Auto nechávám na vedlejší cestě u hlavního tahu od Přísečnice na Kovářskou kousek od Švédské lípy. Vydali jsme se lesní cestou na opačnou stranu od Špičáku směrem k Mezilesí. Okolo jen zaváté pláně a stromy v lesích. Cesta se dlouze klikatila v lesích a podél několika potoků zásobujících nedalekou vodní nádrž Přísečnici. Asi po dvou až třech kilometrech jsme dorazili k několika málo obydlí, roztroušených okolo zbytků těžebních jam. Toto místo je dle map nazýváno, Mezilesí.

Mezilesí, dříve Orpus, bylo malou osadou Doliny. Leží zhruba 3 km JZ od bývalé Přísečnice, v nadmořské výšce 780 m. Domky ležely roztroušeně na okraji malé prolákliny, vzniklé dolováním a byly ze všech stran obklopeny lesy. Přístup sem je i dnes jen po úzké lesní cestě, odbočující ze silnice od nádrže Přísečnice do Kovářské. Český název, který se začal užívat až v létě 1949, byl odvozen z polohy místa.

V dřívějších dobách tu bývaly nejvýznamnější železnorudné doly ve střední části Krušných hor. O začátcích zdejšího dolování sice neexistují zprávy, ale dá se předpokládat, že dolování zde začalo již v polovině 14. století, protože v okolí stály hamry již roku 1352. Zdejší důl Dorota je však doložen až roku 1577. To zde stále ještě nebyla žádná osada, jen důl a důlní domek, pozdější č. p. 8 a hájovna, pozdější č. p. 1. Ta ale byla při pozdějším přerozdělování katastrů převedena do Kovářské.

Při sledování železné rudy narazili i na bohatou stříbrnou rudu, ale pro nezvládnutelné potoky vody ji nemohli vytěžit. Roku 1660 zde byl otevřen také vápencový lom a o 4 roky později byla u něj postavena vápenka. Nejdůležitější však zde vždy byla těžba železné rudy. Největším ze zdejších dolů byl důl „Dorota", kterému se kvalitou rudy, ani rozsahem dolování nemohl rovnat žádný ze železnorudných dolů Chomutovska. Další zdejší doly byly: „Slečna", „Marie Pomocná", „Sedm bratří" a „Pomoc Boží". Provoz na nich již nebyl tak výnosný a vyznačoval se většími přestávkami.

Severně od Mezilesí byl v 18. století založen ještě důl Fischer. Začátkem 20. století byl uveden znovu do provozu a došlo také k pokusu odvodnit důl Dorota. Vše ale bylo příliš nákladné, proto byly v roce 1923 pozemky v Orpusu prodány se všemi budovami, které na nich stály a patřily k dolům. Kupující byl zavázán zabezpečit vchody do dolů a demontovat důlní zařízení. Jedině důl Fischer byl v 50. a 60. letech 20. století pokusně znovu dobýván. Pro nerentabilnost těžby byl však i zde provoz 31.5. 1965 ukončen a důl byl zatopen.

Domky v Orpusu se začaly stavět až s rozvojem dolování - roku 1787 jich tam bylo 6 a roku 1846 již 12. V č. p. 7 se 11. 5. 1813 narodil Ferdinand Stamm, známý německý básník a spisovatel.
Mezilesí, dříve Orpus, bylo malou osadou Doliny. Leží zhruba 3 km JZ od bývalé Přísečnice, v nadmořské výšce 780 m. Domky ležely roztroušeně na okraji malé prolákliny, vzniklé dolováním a byly ze všech stran obklopeny lesy. Přístup sem je i dnes jen po úzké lesní cestě, odbočující ze silnice od nádrže Přísečnice do Kovářské. Český název, který se začal užívat až v létě 1949, byl odvozen z polohy místa.

V dřívějších dobách tu bývaly nejvýznamnější železnorudné doly ve střední části Krušných hor. O začátcích zdejšího dolování sice neexistují zprávy, ale dá se předpokládat, že dolování zde začalo již v polovině 14. století, protože v okolí stály hamry již roku 1352. Zdejší důl Dorota je však doložen až roku 1577. To zde stále ještě nebyla žádná osada, jen důl a důlní domek, pozdější č. p. 8 a hájovna, pozdější č. p. 1. Ta ale byla při pozdějším přerozdělování katastrů převedena do Kovářské.

Při sledování železné rudy narazili i na bohatou stříbrnou rudu, ale pro nezvládnutelné potoky vody ji nemohli vytěžit. Roku 1660 zde byl otevřen také vápencový lom a o 4 roky později byla u něj postavena vápenka. Nejdůležitější však zde vždy byla těžba železné rudy. Největším ze zdejších dolů byl důl „Dorota", kterému se kvalitou rudy, ani rozsahem dolování nemohl rovnat žádný ze železnorudných dolů Chomutovska. Další zdejší doly byly: „Slečna", „Marie Pomocná", „Sedm bratří" a „Pomoc Boží". Provoz na nich již nebyl tak výnosný a vyznačoval se většími přestávkami.

Severně od Mezilesí byl v 18. století založen ještě důl Fischer. Začátkem 20. století byl uveden znovu do provozu a došlo také k pokusu odvodnit důl Dorota. Vše ale bylo příliš nákladné, proto byly v roce 1923 pozemky v Orpusu prodány se všemi budovami, které na nich stály a patřily k dolům. Kupující byl zavázán zabezpečit vchody do dolů a demontovat důlní zařízení. Jedině důl Fischer byl v 50. a 60. letech 20. století pokusně znovu dobýván. Pro nerentabilnost těžby byl však i zde provoz 31.5. 1965 ukončen a důl byl zatopen.

Domky v Orpusu se začaly stavět až s rozvojem dolování - roku 1787 jich tam bylo 6 a roku 1846 již 12. V č. p. 7 se 11. 5. 1813 narodil Ferdinand Stamm, známý německý básník a spisovatel.

Do roku 1850 patřilo Mezilesí k panství Přísečnice, pak se stalo osadou Doliny a od roku 1960 bylo osadou Přísečnice. Po jejím zrušení bylo v roce 1974 připojeno ke Kryštofovým Hamrům a stalo se malou rekreační oblastí.

Úhošť (Burberg)

2006-02-01T11:23:00.001+01:00

Vesnička Úhošť (Burgberk nebo Purberk) ležela na plochém vrcholu čedičového kopce stejného jména, 2,5 km JZ od Kadaně. Nadmořská výška této tabulové hory v předhůří Doupovských vrchů je 591 m a rozloha planiny na jejím vrcholu je přibližně 80 hektarů.

Úhošť byla podle archeologů osídlena během celého pravěku a také v historické době. Archeologický výzkum zde v poslední době prokázal např. významné osídlení knovízské z doby bronzové. Někteří badatelé se domnívají, že zde bylo také keltské oppidum a býval sem situován i legendární hrad Wogastisburg, kde Slované pod vedením knížete Sáma porazili roku 631 franckého krále Dagoberta. Není to však dokázáno a skutečné místo této historické bitvy zatím nebylo nalezeno.

Mohlo by se zdát, že tak vysoko položená větrná planina není vhodná pro osídlení zemědělského charakteru. Skutečnost však tento dojem vyvrací. Ves Úhošť ležela v SZ části plošiny, kde jsou 2 jezírka, která byla přirozeným a nikdy nevysychajícím zdrojem vody. První písemná zpráva o vsi Úhošť je z roku 1401, kdy byla spolu s Úhošťany prodána kadaňskému měšťanu Hajmannovi. Po jeho smrti se vdova provdala za Jana Žehrovského z Kolovrat. Podle smlouvy získal pak Úhošťany, Úhošť a Dolany jeho syn a vdova byla odškodněna 375 pražskými groši. Proti tomu se však postavil kadaňský magistrát a postupně získal Úhošťany zpět. V soudním sporu se však o Úhošti nehovořilo, takže není jasné, komu Úhošť v 2. polovině 15. století patřila. Schaller ji roku 1787 uvádí již u panství Egerberg, ale neříká, jestli byla k němu připojena již za Fictumů, nebo za Lobkoviců nebo až za Linharta ze Štampachu, který panství Egerberg koupil roku 1591. Po bitvě na Bílé hoře však byl Štampachům majetek zkonfiskován za jejich podporu stavovského povstání. V rozsudku je Úhošť uvedena a je uvedena také ve výčtu majetku Kryštofa Šimona Thuna, který velkou část konfiskovaného majetku koupil a vytvořil tak klášterecké panství. U tohoto panství zůstala Úhošť až do roku 1850, kdy se stala obcí.

K obci Úhošť patřilo také Meziříčí, nazývané dříve Mezirady, a Dubčany. Roku 1869 však byla Úhošť již osadou Úhošťan. Mezirady byly v 15. století vesnicí rozdělenou mezi Suchý Důl a Úhošť. Roku 1869 tam byly jen 2 statky a hospoda, později to byla samota s hospodářským dvorem. Dost poničený objekt byl v restituci vrácen a novým majitelem zrenovován. Meziříčí leží 1,2 km severně od Brodců v nadmořské 350 m, na pravém břehu Donínského potoka. Také Dubčany bývaly dříve vesnicí, pak tam zůstala jen hájovna. Dnes tento objekt patří ke školnímu statku Střední zemědělské školy v Kadani.

Úhošť byla úředně zrušena v roce 1963.

Začátek

2006-02-01T08:18:00.000+01:00

Tento blog je internetový projekt jednoho blázna, věnovaný Krušným i všem ostatním horám, městu Kadaň, okolní přírodě a hlavně všem lidem s duší dobrodruha.

Pokusím se vám přiblížit horskou fotografii a zároveň dělat průvodce po mých toulkách krajinou, zajímavosti a rady... Snažím se o nekonvenční pohled na danou tématiku.

Pokud cítíš, že na to máš, máš neobvyklý nápad, chceš podniknout podobnou cestu do neznáma nebo zrealizovat nový netradiční zážitek, dokument či expedici, zkus mi o tom napsat, nebo se dále podělit! Kdo nic nezkusí, ten nic nepokazí... Vždyť Krušné hory jsou tak nádherné a vždy je co nového k objevování.

MP